Socha sv. Václava z roku 1929

QR – Socha sv. Václava z roku 1929

Katolícki sokoli z Ameriky niekoľko krát plánovali cestu do strednej Európy, dočkali sa v roku 1929, kedy sa výprava Slovenského Katolíckeho Sokolstva vydala na Svätováclavské dni Sokolstva a Závody Medzinárodnej únie gymnastov sveta. Popri tom navštívili aj Slovensko.

Socha sv. Václava, Zborník SKS, 1930

Prípravy na slet a závody Orola sa začali ešte v roku 1928 a vyvrcholili na na vylučujúcich závodoch, ktoré sa konali 24 – 25. mája v Youngstowne v štáte Ohio. Tu boli vybraté tri čaty, ktoré mali v mene Slovenského Katolíckeho Sokola závodiť na slete v Prahe.

Výprava sa vydala na cestu 12. júna 1929 z New Yorského prístavu loďou Leviathan. Jej odchodu predchádzalo viacero banketov a slávností na rozlúčku. Do Cherbourgu výprava dorazila po šiestich dňoch, 18. júna už boli v Paríži. V ceste pokračovali cez celého Francúzsko a Nemecko až do Chebu: “Nakoľko sme do Chebu dorazili práve na obed, len tak v rýchlosti a postojačky sme si pochutnaly na pravej českej husacine, vzdor tomu, že sme k nej nedostali ani knedlík, ani zelí. Boli však medzi nami aj takí, ktorí tú husacinu nechceli stroviť bez knedlíku a zelí a tiež bez dodatočného zaliatia obedu Plzeňským a preto sa vybrali na železničnú stanicu do jedálne. Tam ich uistili, že majú dosť času aj na dva krígle, čo malo za následok, že výprava zostala skoro bez zástavníka Šticu a fotografistu brata Kočiša. A jedine len ich bežeckej dokonalosti možno ďakovať a potom preto, že výborne vedeli vyskakovať na vlak, ktorý nechcel čakať, kým tie krígle vyprázdnia, a medzi tým počal už plnou parou uháňať k Marianským Kúpeľom, kde k nám prisadla úradná oficiálna privítajúca komisia Česko-Slovenského Orolstva na čele s náčelníkom Kučerom.”

Slovenská výprava bola v Mariánskych Lázních ako aj v Plzni prijatá veľmi vrelo. Zvláštny vlak Slovenského Katolíckeho Sokola dorazil do Prahy popoludní 21. júna 1929. Na Wilsonovom nádraží čakal slovenskú výpravu početný uvítací výbor pozostávajúci zo zástupcov československej vlády: ministrov Jozefa Tisu a Ľudovíta Labaja, námestníka primátora mesta Prahy,  pražského arcibiskupa Františka Kordáča, miestostarostu Československého Orla František Leinera a zástupcov rôznych bratských organizácií a spolkov. Oficiálne privítanie sa uskutočnilo v malom salóniku Wilsonovho nádražia: “pohli sme sa na ulicu, kde nás čakala veľká sila obecenstva v úzadí s hustým špalírom Orlov a Orlíc. Naše družstvo potom za vedenia čestnej čaty Orolstva a za stáleho privolávania nám “Zdař Búh!” a “Vítejte nám!” ďalej za výkrikov “Ať žije Amerika!” pochodovalo do hotelu Beránek, kde sme sa dočasne ubytovali.”.

Víťazovi

Uvítanie a príchod delegácie si všimla aj česká tlač. Takto o návšteve písali “Lidové Listy” v Prahe: “Nejradostnějším dnem československých katolíkú v jubilejním roce svatováclavském byl nesporně dnešní, kdy do matičky Prahy, stověžaté a svatováclavské zavítali vzácní krajané a bratří z Ameriky. K tak významnému okamžiku dostavila se k uvítání katolická veřejnost pražská v přehojném počtu, zvláště naše české Orelstvo v krojích a s prapory. K první výpravě, výpravě Slovenského katolického Sokola amerického dostavili se z významných osobností zvláště páni ministři dr. Tiso a dr. Labay, biskup dr. Podlaha, náměstek primátora dr. Svoboda, městští radové dp. Tylínek, Holoubek, poslanec Myslivec, ministerští radové dr. hrone a dr. Hovorka, profesor Kapras, pplk. Křečan, delegace Rady žen a Svazu katolických žen a dívek (dámy Svobodová, Schmutzerová, Lobkovicová a Šmahová) a jiní. Slovenské výpravě jela do Mariánských Lázní naproti šestičlenná delegace Orla.

V Plzni byli hosté slovenští vítáni místním velitelem pluku Orelstvem a obecenstvem, které naplnilo celé nádraží. Ověnčený vlak slovenských hostí vjiždí o púl šesté do Wilsonova nádraží za nadšeného volání slávy. Slovenští hosté vystoupili z vlaku a okrojovaní katoličtí Sokolové seskupili se v trojstupy (celkem 19 bratří v krásnych krojích a sedm sester v pěkných bílých úborech s kloboučky). Vpředu neseny dva prapory, jeden oficiální prapor Slovenského Katolického Sokola a druhý jako dar československému Orlu. V čele prúvodu kráčela vúdcovská trojice vdp. Pánik (z Torringtonu), redaktor dr. Košík a starosta Slovenského Sokola amerického A. M. Palkovič. Krojované členstvo vedl profesor Mádl z Prahy, ktorý přes rok ztrávil v Americe a připravoval bratry k tělocvičnému vystoupení.

V salonku Wilsonova nádraží shromáždili se vzácní hosté a pražská honorace. Nastalo radostné a srdečné vítání. Jako první vítal bratry slovenské ministr dr. Tiso, který velice srdečně je pozdravil. Pravil, že nás sice veliká dálka a nesmírný oceán oddělují, ale láska bratrská a společenství ducha nás nerozlučně spojuje. U příležitosti milenia svatováclavského osvěžme své vzpomínky na minulost, ale nezapomínajme na budoucnost, pro niž usíme klásti pevné základy .Silný katolicismus a láska k domovině budiž našim vodítkom. Víta hosty jako Slovák zvláště a ujišťuje je, že stejne vroucně jako v Praze budou uvítání k na Slovensku.

Za město Praha vítal dr. Svoboda, náměstek primátora. Za Národní výbor svatováclavský promluvil profesor Kapras, který stručně nastínil vývoj spolupráce československé, vzpomenuv zvláště vřele významu svatováclavské víry pro vývoj kultury. Vroucně a dojemně vítal biskup dr. Podlaha za Přípravný výbor svatováclavský. Pravil zvláště: “Vážili jste dalekou cestu přes oceán, abyste se zúčastnili našich svatováclavských oslav. Potěšte se a posilněte se u svatého Václava a kráčejte v jeho světlých stopách, až přijdete opět do své vzdálené druhé domoviny. Vítejte nám co nesrdečneji!” Pak opustila slovenská representační skupina nádraží a prošla špalírem Orlú, kteří již dříve stáli na nádraží a nyní stáli dvěma řadami před nádražím, udržujíce pořádek. Jásání nepřehledných davú nebralo konce. Všichni účastníci slovenské výpravy odebrali se jednak autokary, jednak pěšky do Beránkova hotelu, kde povečeřeli. Celkem jich bylo 478”.

Na Svätováclavských dňoch orolstva v Prahe boli okrem amerických Slovákov aj delegácie z Juhoslávie, Poľska, Lužičania, Češi z Volyne, Nemci, Francúzi, Belgičania a Angličania. Gustáv Košík si všimol, že Pražania nemali počas ich návštevy vyvesené štátne vlajky, opisuje však privítanie “sokola egyptských púští” do Prahy, egyptského kráľa Fuada I., ktorý do Prahy dorazil práve pred Svätováclavskými dňami orolstva: “A hľa, kým pri príchode 1136 amerických Slovákov a Čechov, Praha nepovažovala za potrebné vyvesiť na svoje baráky čo i len jedinú svoju národnú zástavu, akonáhle sa rozšírila zvesť o príchode jeho Veličenstva, Pražania ako na dotyk čarovného prúta sa zmenili: obliekli sa do sviatočného rúcha, v tisícoch a tisícoch naplnili Svätováclavské námestie, trúbili, bubnovali, celá vláda, ba dokonca i sám “tatíček” šiel v ústrety orientálnemu satrapovi.

Svätováclavské dni orolstva boli zahájené 23. júna bohoslužbou v Katedrále sv. Víta. Slovenských sokolov bolo na sjazde okolo 4000. 31. júna 1929 pochodovala výprava za zvukov hudby a sprievodu pražského orolstva k soche prezidenta Wilsona: “aby prejavili úctu voči nesmrteľnému prezidentovi ich novej vlasti, ktorému i Česko-Slovensko môže ďakovať svoju existenciu.”. Na Wilsonov pamätník položila delegácia Slovenského Katolíckeho Sokola veniec popretkávaný americkými a slovenskými národnými farbami. Veniec položili takisto k soche sv. Václava na Václavskom námestí.

Slovenský Katolícky Sokol v Amerike bol na závodoch v Prahe úspešný. V družstvách získala vo vyššom oddelení žien prvú cenu Čata sokoliek, ktorá získala 556 zo 600 možných bodov. Odmenou jej bola čestná cena ministra Martina Mičuru, diplom, vavrínový veniec so stuhou a monogramom. V strednom oddelení mužov získala prvú cenu Čata sokolov 922 bodov z 1000 možných. Odmenou im bola čestná cena ministra zdravotníctva a telesnej výchovy Československej republiky Jozefa Tisu, diplom, vavrínový veniec so stuhou a monogramom. Značné úspechy dosiahli aj jednotlivci.

Čestná cena

Na deň po závode pripadol sviatok sv. Cyrila a Metoda. Slávnosti boli zahájené poľnou sv. omšou, ktorá bola celebrovaná pražským biskupom Jánom Sedlákom za prítomnosti všetkých cirkevných hodnostárov, medzi ktorými boli aj slovenskí biskupi Marián Blaha, Karol Kmeťko, Ján Vojtaššák, Pavol Jantausch a Jozef Čársky. Po oslavách už delegácia smerovala na Slovensko.